Obsah

Historie obce

vysokov_12Obec Vysokov leží v pohraničním průsmyku asi 3 km západně od města Náchoda. Je to vesnice se čtyřmi sty obyvateli, tísnící se převážně na stráních hlubokého údolí, které se táhne středem katastru a má značný spád (obávaný "Vysokovák"). Je pravděpodobné, že právě poloha obce dala vesnici jméno. Za dobrého počasí se návštěvníkům nabízejí krásné výhledy na panorama Krkonoš i Orlických hor.

Ves vznikla jako osada při pomezní stezce, která vedla z českých zemí do tehdejšího Pruska. První zmínka o Vysokově pochází z roku 1465.Z dalších písemných zpráv se dozvídáme, že roku 1488 koupil vysokovský dvůr Jan z Krucemburka a v roce 1633 byl z vysokovských lomů odvážen kámen na opevnění náchodského hradu. V obci byly také písníky a pracovala zde vápenka a cihelna. Obec až do roku 1848 náležela náchodskému panství.

Obyvatelé Vysokova byli v průběhu dějin sužováni mnoha válkami. Největším mezníkem v dějinách obce však byla válka prusko - rakouská v roce l866, neboť k prvnímu střetnutí vojsk došlo právě na území Vysokova, kde dodnes nacházíme množství malých i velkých pomníků s hroby vojáků nejrůznějších hodností i národností. K neznámějším patří pomník „Myslivec" od sochaře Quido Kociána, s verši J. Vrchlického, věnovaný padlým českým vojákům šestého praporu polních myslivců. Nejmohutnějším památníkem je 13 metrů vysoký žulový jehlan s ležícím lvem z bílého mramoru, věnovaný padlým 4. a 6. Kyrysnického pluku.

Důsledky první světové války připomíná pomník, který ve třicátých letech slavnostně odhalila obec svým 18 padlým občanům.
 

his_foto_2Významnou událostí byla stavba železnice. 1859 - 1869 trať z Jaroměře do Trutnova a roku 1872 - 1875 Choceň-Meziměstí, která prochází celou vesnicí. Vysokovský most stavěli Italové a mezi lidmi se tradovalo, že špatné podloží donutilo stavebníky udělat základy tak hluboké, jaká je výška mostu.

Roku 1876 byla vysokovská škola odloučena od provodovské a ve stejném roce dostala i vlastní novou budovu, kde se následujících 100 let učily všechny vysokovské děti.

Život vesnice se i v minulém století vyvíjel v těsné souvislosti s životem Náchoda, neboť stále více obyvatel pracovalo v textilním průmyslu podnikatelů Bartoně a Mauttnera. Mnoho pracujících přispívalo ze skrovných platů na rozsáhlé opevnění u Dobrošova, celá vesnice byla ve smrtelném nebezpečí ještě v posledních dnech druhé světové války, kdy přes Vysokov prchali němečtí vojáci.

 

vysokov_11Dominantou obce je kaplička, postavená ve 30. letech dvacátého století na místě vyhořelé kovárny.

V roce 1947 bylo na kopci Ovčáku založeno místním Aeroklubem letiště, které fungovalo do roku 1961. Od roku 1990 je opět využíváno k původnímu účelu. Žádosti o zřízení zastávky ČSD nebylo vyhověno, a tak od roku 1949 a 1951 se dá z Vysokova vycestovat pouze autobusem, přestože železniční trať nejen vesnicí prochází, ale 3x ji dokonce křižuje.

Vysokov je také obcí velkých kulturních a společenských tradic. Od počátku 20. století zde působily dva divadelní spolky (Korunový a Vrchlický), jejichž činnost pokračovala i po druhé světové válce. Na přelomu 50. a 60. let přešla ve slavnou éru vysokovských estrád pro děti i dospělé, pod vedením pana Jaroslava City. Také jeho zásluhou byly i první filmové pokusy vysokovských amatérů, které pokračují i do současnosti - filmový festival „Vysokovský kohout". Setkávají se na něm filmaři z Čech i ze zahraničí a díky tomu je Vysokov jediným místem, kde je mezinárodní filmový festival pořádán na vesnici.

Dlouholetou spolkovou činnost rozvíjejí Hasiči, Český červený kříž a Osvětová beseda.

Obec úzce spolupracuje na rozvoji regionu s okolními obcemi. Od roku 1999 je členem Svazku obcí 1866, který sdružuje obce Červenou Horu, Provodov-Šonov, Slatinu nad Úpou, Studnici, Vysokov a Žernov, v roce 2004 se stal součástí Dobrovolného svazku obcí Novoměstsko.

Vysokov se rozrůstá o nové domy, a tak se sem stěhují noví obyvatelé z blízkého i vzdáleného okolí. A jak se poznají starousedlíci a nově přistěhovalí? Jednak necítí tu dávnou rivalitu Dolejšáků a Hořejšáků a pak také, že ti první žijí ve Vysokově a jezdí domů do Vysokova. Ti druzí se odněkud přistěhovali, takže teď bydlí na Vysokově a jezdí na Vysokov. Ale určitě se tu zabydlí a bude se jim tu líbit stejně, jako našim předkům někdy na začátku století, když si zpívali na melodii písně Boleslav, Boleslav dnes už vlastně lidovou písničku:

Vysokov, Vysokov pěkná vesnička,
ó jak ji miluje moje duše celičká.
Domečky na stráni jako hvězdičky,
kolem nich šumějí lípy svoje písničky.
Zjara si do Luhů na píšťalky jdem
a tam naše české písně sobě notujem.
Až jako babička budu umírat,
svým vnoučátkům o své vísce budu povídat.
 

                                                                         Kronikářka obce: Mgr. Helena Bohadlová


POMNÍK VYSOKOVSKÝM OBČANŮM PADLÝM V PRVNÍ VĚTOVÉ VÁLCE

První světová válka - jedno z historických témat školní výuky dějepisu. Přes učebnicové stránky šedivá historie, na hony vzdálená dnešnímu světu. Ano, je pravda, že přes 90 let, které nás dělí od tehdejší doby, ztrácíme trochu osobní vztah. Pro dnešní děti je to stejná historie jako husitské války, „ protože to už bylo dávno", ale ti starší možná ještě pamatují vyprávění svých dědečků nebo tatínků, jak bojovali „na Pijávě". Naši předkové, příbuzní, rodina. Starší i mladší, postupem času, jak bylo potřeba stále více vojáků, odcházeli i mladí kluci, kterým ještě nebylo ani dvacet. A byla to opravdická válka, žádná počítačová střílečka, plná nebezpečí a strádání … a někteří se už nevrátili. Z Vysokova jich bylo 18.

Jejich smrt těžce dopadla na jejich rodiny a ovlivnila životy těch, kteří zůstali. Neměli bychom zapomínat a v tom nám pomáhají pomníčky, které jsou jakýmsi symbolickým vztyčeným prstem a připomínkou naší minulosti.

V poslední době na sebe zvlášť upozorňuje pomníček padlým ve Vysokově nacházející se u silnice pod tratí asi uprostřed obce. Je totiž nově opraven a plůtek kolem svítí na dálku. Však tam už stojí od roku 1930, kdy se tehdejší zastupitelstvo rozhodlo, stejně jako to činily v té době i sousední vesnice, pomník vystavět. Byl k tomuto účelu ustaven komitét, do něhož byli zvoleni tři členové - Faltus Vendelín čp.8, Falta Antonín čp.106 a Vít Robert čp.12, kteří byli zmocněni pozvat všechny místní korporace a spolky k účasti. Z rozpočtu bylo předem odsouhlaseno 2 000 Kč. Pomník byl zhotoven upravením starého, který daroval obci velkoobchodník Tichý z Náchoda, a doplněn deskou se jmény padlých. Návrh byl odsouhlasen 21. května 1930 a již 5. července se konalo slavnostní odhalení.

„Toho dne bylo veliké vedro, obloha jasně modrá, klenula se nad údolím obce a zástupy lidu spěchaly na hoření část obce k hostinci „U Černých" odkud průvod se ubíral k pomníku vyzdobenému prapory a květinami. V popředí průvodu šla mládež v národních krojích, za ní šly jednotlivé korporace, pak pozůstalí a příbuzní padlých a zemřelých vojínů. V průvodu byly neseny kytice a věnce, jež položeny byly k památníku.

Zdejší hudba hrála smuteční pochody o přestávkách zaznívaly údolím tklivé akordy „Žalmu Titanicu" které na lesní roh zahrál p. Matěj Kchop čp. 14 v blízkosti čp. 111 nad údolím. Slavnostním řečníkem byl p. řídící uč. Jan Beran z Černčic přítomné občanstvo uvítal p. starosta Josef Dostál čp. 23, načež p. řídící uč. Beran pohovořil o významu památníku. Potom za zvuků státní hymny sňata rouška s pomníku, a když opět p. starosta odevzdal památník k péči občanstvu odebral se průvod na hřiště za hostincem p. Fr. Šrajbra, kde všichni občané i cizí hosté pobyli do pozdních hodin večerních." (Vysokovská kronika 2. díl)

18 Vysokováků se nevrátilo. Opravená deska nese těchto 18 zlatem zapsaných jmen:
Adolf Celba, Josef Cita, Bohumil Falta, Vilém Glugar, Antonín Houser, Antonín Honzera, Josef Chráska, Josef Jiroušek, Josef Kuchař, Antonín Mazáč, Josef Macháň, Antonín Nývlt, Josef Prouza, Adolf Prouza, Augustýn Šimáček, Antonín Truxa, Josef Vít a Antonín Zikmund.
Co o nich víme dnes? Po některých zůstalo jen jméno, protože v domovských listech z roku 1921 zapsaní nejsou. Někdy se příjmení objevuje u ženy, majitelky bytu, vdovy. Je dost pravděpodobné, že v některých případech může jít o vdovu po padlém vojákovi, zvlášť když se jejich datum narození pohybuje v rozmezí let 1870 - 1880. Podobné souvislosti nás napadají, když nacházíme stejné příjmení a někdy dokonce i jméno u majitele bytu, jehož datum narození spadá někdy do let 1850 - 60. Možná otec padlého syna. Určitě by se v českých archivech dalo zjistit mnohem více, ale nesmíme zapomínat i na to, že dodnes žijí ve Vysokově (někdy i ve stejném domě) potomci těchto lidí.

A za některými z nich, tak jak jsme vyvodili z našich předpokladů, jsme se vydali. Ukázalo se, že ne zbytečně.

Padlý Antonín Mazáč má ve Vysokově vnuka, kterým je pan Hozák z Písníka. Pamatuje si, že o dědečkově smrti se mluvilo a v historii jejich rodiny se moc dobře vyznal.

Stejně zasvěceně vyprávěla i paní Květa Maixnerová, původem z Vysokova, která nyní žije ve Studnici.Také její dědeček, pan Josef Jiroušek padl v první světové válce. Bylo to smutné vyprávění. Soused Teichmann vypověděl pozůstalým, že s Josefem byl, když umíral na epidemii úplavice a prosil ho, aby se postaral o jeho čtyři dcery (nejstarší bylo 18), které v té době už vychovávala babička, protože matka jim zemřela ještě předtím. Zemřelý pan Jiroušek ve Vysokově potomky nemá, nejblíž bydlí pravnučka ve Starkoči a v Náchodě už má dokonce praprapravnouče.

Podle stejných předpokladů všechno nasvědčuje tomu, že Glugar Vilém, jehož jméno je také na seznamu padlých, byl majitelem domu, na jehož zahradě pomníček stojí. Dost smutná představa - mít jednou pomník na své vlastní zahradě. Vdova Anna Glugarová se na začátku třicátých let odstěhovala, a tak se zeptat nemůžeme.

Paní Vilma Nývltová se do Vysokova přivdala, ale o historii rodu Nývltů ví tolik zajímavostí, že se nám ani nechtělo odcházet. Z jejího vyprávění na nás zavanul dech počátku minulého století a rozvíjely se příběhy jako z románů. Antonín Nývlt byl dědeček jejího muže, který padl ve válce a jeho jméno se objevuje na pomníčku u silnice. Vždy na Dušičky chodila celá rodina k pomníčku rozsvítit svíčku a zavzpomínat. Tak tomu bývalo, když se paní Vilma přivdala do rodiny, kdy jméno Antonína Nývlta pokračovalo i v dalších dvou generacích. Dnes se na starobylém statku ve Vysokově scházejí už jeho pra-, prapra- i praprapravnoučata.

A tak i když často minulost provází smrt, smutek a neštěstí, je dobré vědět, že někam patříme, že každý z nás má svoji historii, své předky, kteří žili svůj život stejně jako my, plahočili se, aby si splnili své sny, možná podobné jako ty naše. Vzpomínejte a vyprávějte, až se budou vaše děti nebo vnoučata ptát, jaké to bylo, když jste byli malí a co znáte z vyprávění vy. A jestli už odrostli a zrovna je to nezajímá, napište to, však ona přijde doba, kdy si to rádi přečtou. Jen tak pro nás nebude historie šedivou minulostí, ale součástí nás.
                                                                                                                                  H. B.


VYSOKOVSKÁ ŠKOLA

Podle zápisů ze školních kronik, Korunového spolku i vzpomínek pamětníků si můžeme udělat představu o vývoji školství v naší vesnici.

V dřívějších dobách patřila obec Vysokov ke škole náchodské. Roku 1788 byla od Náchoda odtržena a připojena ke škole provodovské. Odtud docházel každý den učitelský pomocník do Vysokova, kde vyučoval v místnosti opatřené obcí..Později to bylo v některém příbytku ve Vysokově, hlavně přes zimu, až do roku 1876.

Z provodovských učitelů docházejících do Vysokova se nám zachovala 3 jména.
František Nemasta vyučoval do roku 1874, další školní rok zde působil Hynek Fryc a rok poté František Praus. V této době nastal ve školství určitý pokrok, neboť od roku 1869 byla říšským zákonem určena základní pravidla vyučování na školách obecných, např. zvýšení počtu vyučovacích předmětů, povinná školní docházka se prodloužila na 8 let a hledělo se přísněji k navštěvování školy.

V roce 1874 podalo obecní zastupitelstvo v čele se starostou Josefem Špačkem žádost o samostatnou obecní školu, tj. odškolení obce od školy v Provodově a prohlášení vysokovské za samostatnou jednotřídní školu obecnou. Žádosti bylo za rok vyhověno s tím, že musí být zřízena místnost pro školu a co nejdříve vystavěna školní budova. Se stavbou budovy se začalo hned v roce 1875 Od 1.ledna 1876 se stala vysokovská škola samostatnou a od 1. března byl škole přidělen učitel – František Řemínek.V té době se ještě vyučovalo v čp. 25, kam se do jedné místnosti scházelo 96 žáků. Nová budova byla připravena již v srpnu a vyučování v ní začalo 4. září 1876. Školní rok byl zakončen 16. července, kdy byla předána vysvědčení, tehdy nazývaná školními zprávami.

Rokem 1880 začíná školní rok 16. zářím a končí posledním červencem. Od roku 1881 se stala vysokovská škola dvoutřídní. Podučitelem byl jmenován Jan Soumar z Mezilesí. V dalším školním roce je zavedeno industriální vyučování, které zajišťovala Ludmila Máslová z Náchoda.
Ze zápisů v kronice se dozvídáme, že ve školním roce 1884-5 navštěvovalo školu 116 dětí. Roční školné bylo 2 zlaté 8 krejcarů, 6 žáků bylo do placení osvobozeno. Několik žáků bylo každoročně okresní školní radou osvobozeno od návštěvy školy.

29.7.1885 se konaly podle zákona „zkoušky veřejné, aby rodičové nabyli vědomosti o prospěchu ve škole učiněném a aby v obci školní zvýšilo se účastenství ve školství“.
Při zkouškách žactva byla možnost prohlídky školních výrobků a prací. Předmětem zkoušení v I. oddělení byly počty, čtení, mluvnice, ve II. oddělení počty, krasopis, mluvnice, větosloví, kreslení, zeměpis, industriální vyučování. V roce 1888 byla k původní části přikoupena zahrada k pěstování ovocných stromů.

Od počátků školy až do své smrti, tj. téměř 30 let, byl řídícím učitelem Fr. Řemínek. Na jeho místo nastoupil v roce 1904 Josef Smetana po předcházející 10-ti leté praxi na Jizbici. Byl člověkem vzdělaným a uznávaným. V roce 1918 byl dokonce jmenován delegátem do zemské porady. Díky Korunovému spolku, založenému v roce 1905, dostávaly děti některé pomůcky zdarma, někdy i jídlo na přilepšenou. V roce 1912 zaplatil spolek sešity i učebnice všem 103 žákům. Působení nového řídícího učitele bylo částečně podmíněno i novým školním řádem z roku 1905, kde bylo např.ustaveno trvání školního roku na 10 měsíců a prázdniny na 2 měsíce (tj. 16. září - 15. července) Od 1. září začaly chodit děti do školy až od r. 1920.

V roce 1906 se žáci účastnili odhalení pomníku Myslivce. Podle vyprávění provolávaly „vivat“ návštěvám přijíždějícím v kočárech.

V roce 1907 navštěvovalo školu i 5 Němců, kteří byli ve vesnici na výměnu. V této době se také zvyšuje počet žáků odcházejících do měšťanské školy v Náchodě (1909 – 19 žáků).

Do roku 1914 klesl počet školních dětí pod 100 jen 2x. Pak už se ale stále snižoval. 80 – 90 žáků navštěvovalo školu do roku 1921, ve 20. a 30. letech už jen 38 – 68 dětí.

    
První světová válka se odrazila i v životě školy. Industriální vyučování bylo zaměřeno na pomoc vojákům. Ve šk. roce 1917-18 se objevují stížnosti na špatnou docházku, protože děti prý pomáhaly při polních pracích a v zimě neměly boty. Po válce cena školních potřeb stoupla 15x.
Začátkem 20. let se ve Vysokově vystřídalo několik vyučujících, kteří zastupovali nemocného řídícího Smetanu. Teprve roku 1924 byl novým řídícím školy jmenován Hynek Raichl. Působil zde sice jen 3 roky, než odešel do výslužby, ale dlouho zde byla vzpomínána jeho žena Běla, která se v obci stala organizátorkou společenského života a kulturního dění. Byla režisérkou divadelního spolku Vrchlický, organizátorkou plesů, kurzů vaření. Od 1. září 1924 byla na škole zavedena „čtvrteční celodenní prázdnina“ za účelem zlepšení školní docházky a úspory při vytápění učeben. Její zavedení se setkalo s ohlasem u obyvatelstva, protože právě ve čtvrtek se konal trh v Náchodě. V roce 1927 dostali žáci pro industriální výchovu šicí stroj.

Z počátku 30. let se dochoval seznam vyučovacích předmětů. Byly to: jazyk český, prvouka, vlastivěda, zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt (zahrnoval pokusy a průmysl), počty, kreslení, psaní, zpěv, občanská nauka, tělesná výchova, ruční práce.

V roce 1931 byl jmenován řídícím učitelem Josef Muzikář, který kromě roční přestávky vyučoval ve Vysokově 10 let. Za jeho působení bylo ve škole zavedeno elektrické osvětlení (l932) a připojení budovy na vodovod. Od 10. října 1936 se stala škola opět jednotřídní.

Na začátku 40. let je stále ještě čtvrtek volným dnem, v ostatních dnech je vyučování celodenní. Josef Muzikář, který zemřel v lednu 1941 se již nedočkal silné germanizace. Od roku 1941-42 se začínalo s němčinou již v prvním ročníku 4 hodinami týdně, ve 3. – 5. ročníku se němčina učila 7 hodin týdně.

Řídícím učitelem ve válečných letech 1941 – 45 byl Antonín Morávek. Životu v posledních měsících války odpovídalo i vyučování. Vánoční prázdniny se protáhly na neurčito a trvaly až do Velikonoc, žáci si 2x týdně chodili pro úkoly. Také ve dnech osvobození – 5. – 16. května se neučilo.

První poválečný rok přinesl některé změny. Nově se začalo učit ruštině, politické výchově a vyučování vlastivědě se rozdělilo na učení o vlasti a o přírodě. Učitelem se pro tento rok stal Jan Štok z Náchoda. 6. - 8. ročník byl přesunut do měšťanské školy v Náchodě, takže stav žactva klesl na 20. Byl to dosud nejmenší počet, přestože i válka měla vliv na přechodné snížení počtu dětí. Přírůstek obyvatelstva po válce se pak projevil ve zvýšeném stavu žactva na začátku 50. let.
V letech 1946 - 1953 vyučoval na škole Jaroslav Semerák. 21.4.1948 je vydán zákon o jednotné škole, název obecná škola je změněn na národní.

Ve školním roce 1950 - 51 mají žáci všechny učebnice nové, nový je i školní a zkušební řád, jsou zavedeny žákovské knížky. V roce 1951 byla vysokovská škola první a jediná, která začala vyučovat podle sovětského vzoru s rozšířeným počtem vyučovacích hodin pro učitele. Ve stejném roce byla založena pionýrská organizace.

Od roku 1953 začal ve Vysokově vyučovat František Ducháč. Zajímavá je poznámka z tohoto roku, že ze 35 školních dětí mělo zaměstnanou matku pouze 19 dětí. V roce 1956 je výjimečně přesunuta 5. třída do Náchoda, ale již v roce 1959 nastálo. V tomto roce získali vysokovští žáci pozemek na hřiště blízko školy.

V roce 1960 dostali žáci učebnice i pomůcky zdarma. Byl také změněn dosavadní název národní škola na základní devítiletou 1. až 5. ročník.

 

Z důvodu malého počtu žáků (který klesl pod 20) byl 5. ročník opět navrácen do Vysokova, a to od šk. roku 1966 - 67. V tomto roce byl snížen počet hodin žákům i úvazek učitelům a byla 1x za 14 dnů zavedena volná sobota. Zatím jen u škol, které byly ochotny na toto opatření přistoupit, od dalšího roku povinně pro všechny. Od roku 1960 až do roku 1971 působil na škole Jaroslav Smrček

Ve školním roce 1967 - 68 napomohla technika zlepšení výuky. Byla zavedena instalace sluchátkového rozvodu po třídě, které umožnilo využití gramofonových desek či magnetofonových nahrávek, aniž by se děti navzájem rušily. Novinkou byly jarní prázdniny (18. - 23. 3.) a zkrácení pololetních na 2 dny.

Nejnižší stav žáků vysokovské školy byl v roce 1968 - 69. Pět postupných ročníků navštěvovalo pouze 12 žáků, a tak se mohlo stát, že do 4. třídy chodila pouze 1 žákyně, do 2. a 3. ročníku 2 žáci, do 5. ročníku 3 a do 1.třídy 4 žáci. Od roku 1970 zůstávají opět 4 ročníky, pátý odchází do Náchoda, v posledním roce existence školy (1977 - 78) zůstávají z důvodu nové koncepce pouze 3 ročníky. Za posledních 6 let se na škole vystřídali 4 učitelé - Jana Kovářová, Marie Zimová, Leoš Polášek a Eliška Hejcmanová.

Od léta 1972 do 6. 1. 1975 se prováděla rozsáhlá přestavba školy. Z tohoto důvodu byla učebna přemístěna do klubovny osvětové besedy v hostinci u Šrajbrů. V nové budově se však vyučovalo pouze 3 a půl roku, protože 30. června 1978 byla vysokovská škola zrušena.

Ve školní budově se vyučovalo od 4.9.1876 do 30.6.1978, odečteme-li 2 roky oprav, tedy rovných 100 let. Během této doby se zde vystřídalo 55 učitelů. Po zrušení školy byly prostory využity pro mateřskou školu, která byla z důvodu malého počtu dětí také zrušena.

V současné době je budova sídlem Obecního úřadu Vysokov.
 

Zapsala kronikářka obce Mgr. Helena Bohadlová