Obsah

Biocentrum v Luhách

"Je tady krásně"..

řekne každý kdo příjde do Luhou poprve, ale řekne to i ten, který sem příjde po tisící. My rodáci nazýváme tuto část naší obce Vysokov - Luha. Říkáme: jdeme do Luhou na procházku, na houby, na ryby, na bylinky, na třešně, na rande ... je to zkrátka místo relaxace, odpočinku a klidu. V minulosti byl tento klid asi nejvíce narušen v roce 1866 kdy se zde střetli vojska Rakouska a Pruska. Rozmanitý a členitý terén Luhou tvořil hrůznou a krvavnou scénu boje, kterou si představujeme při čtení jmen padlých vojáků na pomnících v okolí.
Chcete přijít do ráje? Když projdete okolo posledního stavení po silnici z Vysokova do Starkoče a odbočíte vpravo pod most na železniční trati Starkoč - Václavice, jste tam. Přivítá Vás pohled na stráně s loukami lemovanými rozmanitými lesními partiemi. Je zde borovinka, březinka, dubinka, vysoký smrkový les a stoletý les bukový. Máte žížeň? Klidně se napíjte z některého z mnohých pramenů, které v minulosti zásobovaly obec pitnou vodou vedenou ve vrtaném dubovém potrubí. Dnes tato pramenitá voda zásobuje chovné rybníčky ČRS, okolo kterých budete procházet a které dotvářejí příjemné prostředí Luhou. Za dvacet leto od vybudování rybníčku zde bylo odchováno mnoho druhů ryb, které byly odloveny a dále vysazeny do okolních vodotečů. Plavali zde kapři, štiky, candáti, líni, karasi, plotice, slunky, okouni, střevličky, hrouzci, mníci pstruzi, lipani a královna vod hlavatka. Výskyt raků, čolků, mloků a jarní páření žáb dotvářejí tento ráj na zemi. Mnohokrát jsem zde spatřil ledňáčka a nevítaného hosta volavku, která si pravidelně pochutnává na zdejší rybí obsádce. Krákání párků krkavců nad hlavou a důstojné kráčení čápa po louce navozuje pohádkovou atmosféru děje.
Od dubinky kráčí loukou Láďa s plným košíkem hub. "Tak jaký byl Láďo úlovek?" No na polívku to dá - tajnůstkář jeden.
Jdu domů s přáním, aby všichni dobří duchové vojáků padlých ve válce r. 1866 chránili toto údolí před největším nepřítelem - chamtivým, zlým a nepokorným člověkem.

Buď vítán, kdo mě chceš uchovat pro příští generace - nahlas šumí Luha.

Jiří Hrnčíř